From Matter to Spirit
From Matter to Spirit
Humanity now stands at the threshold of a profound turning point. Every era has its rhythm – birth, flourishing, exhaustion, and end. And when its energy is fulfilled, it leaves an imprint in the memory of the world and makes space for the new. This has happened since the dawn of time, and it is happening now.
Each of us can feel that something is changing. The world as we knew it is no longer the same. The foundations we once stood on are trembling, and the certainties that gave us a sense of safety are fading. This is not only a shift around us – it is, above all, a shift within us.
What we once believed in, what gave us stability, is collapsing. Paradigms are falling one after another, the structures on which we built our lives are crumbling like old walls. The outer world confronts us, but the true test takes place within. We are forced to look at ourselves – our values, emotions, attitudes, beliefs, and fears. And in this silent mirror we begin to see that much of what we have been living by no longer serves us.
This inner transformation shows itself differently for each person. For some, it appears as anxiety or unease. For others, as sleepless nights, physical tension, or a retreat into old escapes – overwork, food, alcohol, constant busyness. But these are not punishments. They are signals. The voice of our deeper self – our soul – calling us to shift perspective, to release what is outdated, and to open to a new way of being.
We have two choices. To embrace change consciously – and then the path, though demanding, becomes meaningful and liberating. Or to resist – and then it comes in the form of crisis, collapse, and drama, eventually forcing us to let go of what we refused to release.
It is natural to cling to what is familiar. Old patterns and certainties give us the illusion of safety, even when they harm us. They are like worn-out shoes – uncomfortable, painful, yet we keep wearing them simply because they are known. Fear says: “Stay. Here you are safe.” But the soul whispers: “Go. Something greater awaits you.”
What is collapsing now is not who we truly are. It is only the outdated structures, the false layers, the masks we no longer need. And when they fall away, our true self can emerge – freer, more whole, more alive.
This is the passage we are in: from matter to spirit, from fear to awareness, from old to new. And in the courage to release what no longer serves us lies the first step into a higher way of being.
Od hmoty k duchovnu
Lidstvo se dnes nachází na prahu zásadního obratu. Každá epocha má svůj rytmus – zrod, rozkvět, vyčerpání a konec. A když se její energie naplní, otiskne se do paměti světa a uvolní prostor novému. Tak se dělo od počátku věků a děje se to i nyní.
Každý z nás cítí, že se něco mění. Svět, jak jsme ho znali, už není stejný. Základy, na kterých jsme stáli, se otřásají a jistoty, které nám dávaly pocit bezpečí, mizí. Není to jen změna kolem nás – je to především změna uvnitř nás.
To, čemu jsme dosud věřili, co nám bylo jistotou, se hroutí. Paradigmata mizí jedno za druhým, základy, na nichž jsme stavěli své životy, se bortí jako staré zdi. Vnější svět nás konfrontuje, ale skutečná zkouška probíhá uvnitř. Jsme nuceni pohlédnout sami na sebe – na své hodnoty, emoce, postoje, víru i strachy. A v tomto tichém zrcadle poznáváme, že mnohé z toho, čím jsme žili, už neslouží.
Tato vnitřní proměna se u každého projevuje jinak. Někdo ji prožívá jako úzkost či neklid, jiný jako bezesné noci, fyzické napětí nebo útěk ke starým závislostem – k práci, jídlu, alkoholu, neustálé zaneprázdněnosti. Ale to nejsou tresty. Jsou to signály. Hlas našeho hlubšího já – naší duše – který nás volá k tomu, abychom změnili pohled, pustili přežité a otevřeli se novému způsobu bytí.
Máme dvě možnosti. Přijmout změnu vědomě – a pak je cesta sice náročná, ale smysluplná a osvobozující. Nebo se jí bránit – a pak přichází formou krizí, zhroucení a dramat, která nás nakonec stejně donutí staré pustit.
Je přirozené držet se známého. Staré vzorce a jistoty nám dávají iluzi bezpečí, i když nám už dávno škodí. Jsou jako rozpadlé boty – nepohodlné, bolavé, ale přesto je nosíme, protože je známe. Strach nám říká: „Zůstaň, tady je to jisté.“ Ale duše šeptá: „Jdi. Čeká tě něco většího.“
To, co se teď hroutí, nejsme my. Jsou to jen zastaralé struktury, falešné vrstvy, masky, které už nepotřebujeme. A když odpadnou, může vystoupit na povrch naše pravé já – svobodnější, celistvější, živější.
Tímto přechodem právě procházíme: od hmoty k duchovnu, od strachu k vědomí, od starého k novému. A v odvaze pustit to, co nám už neslouží, začíná první krok k vyšší úrovni bytí.
