Blood and Moon
Blood and Moon
I am a woman whose blood unites with the full moon. I do not need to track calendars – the night sky is enough. When the full moon rises, I know: when its light burns brightest, I bleed. In the rhythm of the Red Moon my body turns inward. The energy that another woman may give to the world folds back into my depths. It is a time of insight, of creation, of inner ripening. My cycle leads me to ask, to seek, to pierce through illusions.
Women of this rhythm are not called to serve the outer. They carry within them the quiet courage to walk differently than expected. To step away from the noise, to slow down, to listen. It is a path with a touch of mystery, yet also a simple truth: every drop of blood brings me back to myself.
I am a woman of the Red Moon. And when the moon stands in its fullness, I sink into my own shadow – to rise from it stronger.
The Red Moon Cycle
When a woman bleeds with the full moon, she steps into an ancient current known to all old cultures. At the time when the moon’s light is brightest and reveals everything on the surface, she descends into darkness – into her body, into the depths of her consciousness. Her energy is not directed toward bearing children or tending family. It flows elsewhere – into mystery, into intuition, into magic. This woman reclaims her power rather than dispersing it outward. In the silence of her inner world, she transforms it into sharp vision, into a blade of truth, into the spark of creativity.
Ancient peoples knew her by many names: oracle, shaman, priestess, keeper of the flame. Her path is not one of adaptation, but of divergence. She walks against the stream of the “ordinary” rhythm of life. At the height of light, she turns toward the dark. Where others bring forth children, she brings forth visions, words, images, songs, rituals of healing. Such a woman is not always driven by the traditional maternal urge – her motherhood takes another form: she births new worlds, discovers new truths. Her blood aligned with the full moon is a sign that her task is not merely to continue the lineage, but to break old patterns and bring new fire to consciousness.
The Red Moon is the path of the woman-prophetess. The woman who hears what others cannot.
The White Moon Cycle
“There is another rhythm, subtler yet no less powerful. It is the White Moon cycle – the time when a woman bleeds with the new moon and ovulates under the full moon. Her body and soul are in harmony with the pulse of nature, with the rhythm of birth, ripening, and nourishment. As the moon waxes and its light strengthens, she carries within her the seed of new strength – fertility opens with the sky. And when the moon darkens and disappears into shadow, she releases blood to cleanse the soil and prepare body and spirit for the next beginning.
This is the archetype of the Mother. Energy that flows outward, toward others. The woman of the White Moon embodies nourishment, care, and protection. She moves in harmony with the current of life – her strength is not in rebellion, but in steady rootedness: in home, in children, in the creation of safety and abundance. Her motherhood is both literal and symbolic. She can create shelter, heal relationships, protect the weak. Her energy is the current of life that keeps the world moving. Where the Red Moon woman breaks and transforms, the White Moon woman sustains and nurtures. To bleed with the new moon is to be joined to nature’s own rhythm: to growth, fullness, and surrender. These women feed not only their families, but the lineage, the community, the very generations to come.
The White Moon is the path of the woman-protectress. The woman who, through her body and her heart, carries forward the legacy of the ancestors – in every touch, in every breath of life.
Two Poles, One Power
The Red and White Moon cycles are not in opposition – they are two poles of the same power. One turns the world inside out, the other keeps it alive. One flows inward, to the deep shadows of knowing, the other flows outward, to nourish and protect. One resists the current, the other moves with it. Both are real. Both are sacred. The Red Moon teaches transformation, the White Moon teaches preservation.
Whether your blood sings with the full moon or the new moon, you carry the power of being a woman.
Krev a měsíc
Jsem žena, jejíž krev se spojuje s úplňkem. Nemusím sledovat kalendář – stačí mi noční obloha. Jakmile se blíží úplněk, vím, že když měsíc svítí nejsilněji, já krvácím. V rytmu Rudého měsíce se mé tělo obrací dovnitř. Energie, kterou jiná žena rozdává světu, se stáčí do mého nitra. Je to čas poznání, tvorby, vnitřního zrání. Můj cyklus mě vede k tomu, abych se ptala, hledala, pronikala hlouběji.
Ženy tohoto rytmu nejsou vedeny k tomu, aby sloužily vnějšímu. Nesou v sobě tichou odvahu jít jinudy, než se čeká. Odpojit se od hluku, zpomalit, naslouchat. Je to cesta, která má v sobě nádech mystéria, ale i prostou pravdu: každá kapka krve mě vrací k sobě.
Jsem žena Rudého měsíce. A když měsíc stojí v plnosti, já se nořím do vlastního stínu – abych se z něj znovu vrátila silnější.
cyklus rudého měsíce
Když žena krvácí za úplňku, vstupuje do pradávného proudu, o němž věděly všechny staré kultury. V době, kdy je světlo měsíce nejjasnější a odhaluje vše na povrchu, ona se noří do tmy – do svého těla, do hlubin svého vědomí. Její energie nesměřuje k plození dětí ani k péči o rodinu. Proudí jinam – do tajemství, do intuice, do magie. Tato žena si bere svou sílu zpět, místo aby ji rozptýlila ven. V tichu svého nitra ji proměňuje v jasný vhled, v ostrý meč poznání, v jiskru tvořivosti.
Staré kultury ji znaly pod různými jmény: vědma, šamanka, kněžka, strážkyně ohně. Její cesta není cestou přizpůsobení, ale cestou vybočení. Jde proti proudu „běžného“ rytmu života. V čase největšího světla se stáčí do tmy. Tam, kde ostatní rodí děti, ona rodí vize, myšlenky, obrazy, písně, léčivé rituály. Taková žena nebývá poháněna tradičním mateřským pudem – její mateřství se projevuje jinak: rodí nové světy, objevuje nové pravdy. Její krev spojená s úplňkem je znamením, že jejím úkolem není jen pokračovat v rodové linii, ale rozbíjet staré vzorce a přinášet nový oheň vědomí.
Cyklus Rudého měsíce je cestou ženy-prorokyně. Ženy, která slyší hlasy, které ostatní neslyší.
cyklus bílého měsíce
Existuje i jiný rytmus, jemnější, a přesto neméně mocný. Je to cyklus Bílého měsíce – čas, kdy žena krvácí za novoluní a ovuluje za úplňku. Její tělo i duše jsou v dokonalém souladu s pulsem přírody, s rytmem zrození, zrání a výživy. Když měsíc dorůstá a světlo sílí, i ona v sobě nese semínko nové síly – plodnost se otevírá spolu s nebem. A když měsíc potemní a mizí do tmy, odevzdává krev, aby očistila půdu a připravila své tělo i duši na další začátek.
Tento cyklus je archetypem Matky. Energie, která proudí ven, směrem k ostatním. Žena Bílého měsíce je ztělesněním výživy, péče a ochrany. Kráčí v souladu s tokem života – její síla se neprojevuje v rebelii, ale v neochvějném zakotvení: v domově, v dětech, ve schopnosti tvořit bezpečí a hojnost. Její mateřství je doslovné i symbolické. Umí tvořit zázemí, léčit vztahy, chránit slabé. Její energie je proudem života, který udržuje svět v chodu. Tam, kde žena červeného měsíce rozbíjí a transformuje, žena bílého měsíce živí a udržuje. Menstruace za novoluní je propojením se samotnou přírodou: s růstem, s plností i s odevzdáním. Tyto ženy svou energií živí rod, vztahy i další generace.
Cyklus Bílého měsíce je cestou ženy–ochránkyně, ženy, která skrze své tělo i srdce předává odkaz předků dál – v každém doteku, v každém dechu života.
Dva póly, jedna síla
Cyklus Rudého i Bílého měsíce nejsou v opozici – jsou dva póly téže síly. Jedna obrací svět naruby, druhá jej udržuje v chodu. Jedna proudí dovnitř, k temným hlubinám poznání, druhá se rozlévá ven, aby živila a chránila. Jedna vzdoruje proudu, druhá se jím nechává nést. Obě cesty jsou skutečné, obě jsou posvátné. Cyklus Rudého měsíce učí proměňovat, Cyklus Bílého měsíce učí udržovat.
Ať už tvá krev zpívá s úplňkem, nebo s novem, neseš v sobě otisk ženské síly.
